ČajoTREK IV – 2014 Velké beskydské putování (Glodno voda)

Letošní první srpnový týden jsme strávili v krásném prostředí Moravskoslezských Beskyd. Krásná příroda, kopce výhledy do širokého okolí už z dálky volají po návštěvě a poklidném rozjímání s šálkem dobrého čaje. Míst k posezení jsme cestou našli mnoho a nyní se rozepíšu o dalším z nich. Je to místo u studánky nazývané Glodno voda.

Začátek výletu je netradičně uprostřed lesa a to u horské chaty Skalka (viz předchozí díl). Vyrážíme ihned po snídani kolem 9. hodiny neb máme před sebou 17 km dlouhou trasu pro nás neznámým terénem. Celá trasa vede po červené turistické značce a tak se nemusíme bát bloudění.

Nejprve jdeme pohodlnou cestou vedoucí nad sjezdovkami a kolem dalších chat Severka a Kamenná chata. U posledně jmenované je malá rozhledna s ne příliš dobrým výhledem do kraje. Dále už přituhuje a terén se nám mění v jedno bahniště od projíždějících nákladních vozů svážející dřevo z lesa. Naštěstí jen kousek k rozcestí Pod Velkým Polomem. Odsud pak stoupáme strmě na vrchol Velký Polom, kde je cesta přehrazena popadanými stromy. Odměnou je foto přímo na vrcholu a pocit zdolání další české tisícovky (1067 m n.m.).

Z Velkého Polomu pak zase scházíme prudce dolů až k rozcestí Muřínkový vrch – kaple kde se nachází malé ohniště a studánka. My zde zastavujeme jen krátce a jdeme zas hned dál vstříc našemu cíli v Bílém Kříži. Cestou už nepotkáváme nikoho jiného a tak můžeme nasávat poklidnou atmosféru hlubokých hvozdů. Co chvíli jdeme po slovenské straně, protože cesta vede po hranici se Slovenskem.

Zhruba kolem druhé hodiny odpolední dorážíme ke studánce Glodno voda a hle oni tu lesáci připravili sezení. Můžeme si tedy k čaji udělat pohodlí. Studánka se nachází jen pár kroků od sezení a její název v překladu značí Hladová voda. Tedy nevím, jestli proto, že je slabě mineralizovaná nebo že dodá chuť k jídlu. Každopádně my si nabíráme vodu do našeho samovaru a v přístřešku si chystáme čaj. Tím čajem je silně pečená archivní Tie Guan Yin. Tuším, že z roku 2002. U Tie Guan Yin máme rádi právě ty pečenější formy a moderní lehce pečené, květinové pro nás nejsou to pravé.

Na tomto klidném místě trávíme více jak hodinu a ani se nám nechce jít dál. Bohužel však musíme a tak balíme svých pět švestek. Na Bílý Kříž je to ještě dálka a tak vyrážíme. Cesta již není tolik náročná. Podmáčených míst ubylo a na padlé stromy jsme už také nenarazili. Na Bílý Kříž dorážíme v pozdním odpoledni a ani se nám nechce věřit, že máme právě za sebou 17 km dlouhý pochod. Není hold nad to vyčistit si hlavu pochodem krásnou přírodou s minimem hluku moderního světa.

ČajoTREK III – 2014 Velké beskydské putování (Pod Kyčerou)

  • Mapa: http://mapy.cz/s/c4sR
  • Terén:středně náročný (lesní cesta)
  • Délka trasy: cca 4 km
  • Místo čajování:

    49.5170833°N, 18.7295500°E

  • Výchozí bod:
    • Železniční stanice Mosty u Jablunkova a dále do kopce po červené turistické značce
  • Zdroj vody: ANO

Letošní první srpnový týden jsme strávili v krásném prostředí Moravskoslezských Beskyd. Krásná příroda, kopce výhledy do širokého okolí už z dálky volají po návštěvě a poklidném rozjímání s šálkem dobrého čaje. Míst k posezení jsme cestou našli mnoho a nyní se rozepíšu o prvním z nich. Je to místo u studánky nazývané Pod Kyčerou.

Vyrážíme od železniční zastávky Mosty u Jablunkova a před budovou nádraží nacházíme rozcestník s červenou turistickou značkou. Hned zpočátku začíná strmě stoupat a my se proplétáme mezi zahrádky, aby jsme po chvíli opustili zástavbu a ponořili se do hvozdů Moravskoslezských Beskyd. I když není příšerné vedro, jsme po chvíli splaveni potem a zvolňujeme tempo. Ještě chvíli stoupáme a pak nalézáme podél stezky upravenou studánku s chladivou a křišťálově čistou vodou. Pod nedalekým mohutným stromem vbrzku vybudujeme  provizorní čajovnu. Ještě odcházím naplnit samovar vodou ze studánky a už šlehají plameny. Po chvíli je voda vroucí a můžeme se ponořit do přípravy čaje. Tentokrát jsme zvolili Sheng Liubao z loňské sklizně, které jsme dostali jako dar od předsedy jedné vesnice.

Po vyčerpání vody a uspokojení chuťových buněk vyrážíme směrem k místu našeho noclehu. tím místem je horská chata Skalka s velmi příjemnou obsluhou. Do chyty to máme jen kousek a tak nespěcháme. I tak dorazíme brzy a po ubytování vyrážíme ještě na obhlídku terénu. Kousek dál po červené se totiž díky sjezdovkám otvírá pohled na nádherné kopce Beskyd, které opravdu stojí za to vidět.

Večer uléháme do poklidného spánku v prostředí nerušeného vlaky ani automobily. Takového krásného ticha je dnes opravdu málo.

ČajoTREK II – 2014 Děčínský Sněžník

  • Mapa: http://mapy.cz/s/bq0d
  • Terén: lehce náročný (lesní cesta)
  • Délka trasy: cca 11 km
  • Místo čajování:

    50.7947169°N, 14.1130308°E

  • Výchozí bod:
    • Děčín Tyršův most a dále po červené turistické značce
    • Kristin hrádek rozcestí, BUS a dále po zelené turistické značce směr „Pod Koňskou hlavou“
    • Obec Sněžník (zastávka BUS Jílové, Sněžník, rest.Hraničář) a dále po červené turistické značce směr „Děčínský Sněžník“
  • Zdroj vody: NE

Krásné červnové počasí nás lákalo na další čajování v přírodě. Neodolali jsme a vydali se na krátkou procházku k rozhledně Děčínský Sněžník.

S trochou lenosti se necháváme vyvézt autobusem z Děčína na rozcestí u Kristina hrádku. Lze jít i po červené turistické značce přímo z Děčína, ale na to jsme si netroufli. Cesta od rozcestí na Sněžník je příjemná lesní, málo frekventovaná cesta. Cestou lze obdivovat březové háje a pískovcové útvary.

Místo pro čajování nacházíme kousek před rozhlednou na hraně pískovcové plošiny. Zdejší pískovcové útvary jako by byly stvořené pro pohodové rozjímání nad šálkem čaje. Dokonce máme k dispozici sezení se stolováním. Jediným drobným nedostatkem byl vítr, který občas nebezpečně foukl, ale ta pohodová atmosféra s nádherným výhledem do kraje stála za to. Vydržíme zde něco přes hodinu a vychutnáváme si výborné 2011 Liu Bao Three Cranes Brand „1128“.

Po čajování vyrážíme podél hrany pískovcové plošiny směrem k rozhledně. Bohužel po zhruba 200 m narážíme na neprostupný terén a musíme se vrátit na červenou turistickou značku, která nás dovedla k rozhledně. Zde dáváme rychlé občerstvení a zase jdeme dál. Využíváme červené turistické značky a necháme se jí vést až do Tiských skal. Zde proběhneme po vršku s pár pěknými výhledy do kraje a už scházíme dolů do obce Tisá, kde po krátkém čekání nasedáme na autobus domů.

Všeho všudy to byl nenáročný výlet na půl dne vhodný i pro méně zdatné jedince. Výlet se dá zkrátit i na úplné minimum s příjezdem do obce Sněžník a krátkým okruhem na rozhlednu a zpět.

LEXIKON: Huangpian (黄片)

Huangpian [黄片; Chuang-pchien] nebo Da Ye Zi [大叶子; Ta-jie c‘] nebo někdy i Jintiao [Ťin-tchiao] je označení pro velké zažloutlé až červené listy (obvykle čtvrtý a nižší list), které bývají přítomny v nevytříděném Mao Cha. Před lisováním bývá většina těchto listů odstraněna a to především z estetického důvodu. Někteří výrobci část listů v Mao cha ponechávají čímž dávají výslednému čaji další chuťový rozměr. Samotné listy mají jemnou sladkou chuť a příjemné květinové aroma. Zároveň obsahuje o polovinu méně kofeinu než mladší listy. Tím pádem se takové čaje hodí na večerní popíjení nebo pro lidi citlivé na kofein.

U čajovníků lze pozorovat dvě základní skupiny s predikcí ke vzniku Huangpian. Pokud roste čajovník rychle (zpravidla mladší stromy a Tai Di [台地; terasový čaj]) bývá většina sklizených listů pružná a ohebná a Huangpian je minimum. Roste-li však strom pomalu (staré a divoké čajovníky) nebo se sklizeň opozdí, pak začínají spodní listy ztrácet svou pružnost. Díky tomu se při zpracování správně nezaroluje a při sušení dostane svou typickou žlutou až červenou barvu.

 

 

ČajoTREK I – 2014 Saské Švýcarsko

O minulém víkendu (10. 5.) jsme se s kamarády rozhodli vyrazit na menší výlet. Jako cíl jsme zvolili výlet tramvají Křinickým údolím a výšlap na Frienstein.

Co je ČajoTREK

ČajoTREK je nový seriál blogu, který bude přinášet tipy na příjemná a krásná místa vhodná pro přípravu čaje v přírodě. Součástí bude krátký popis místa, dostupnost vody a mapa.

Vyrazili jsme z Ústí nad Labem poměrně brzy a už v 9 hodin jsme byli na nádraží v Bad Schandau. Zde jsem si počkali na přívoz, který nás převezl do centra města. Pak už jen kousek na turistickou tramvaj, která nás za mírný poplatek provezla údolím Křinického potoka až k Lichtenhainerskému vodopádu. Ten nakonec za moc nestál, ale alespoň si zde můžete dojít naposledy na toalety. Po zbytek cesty na žádné nenarazíte.

Po prohlídce vodopádu jsme museli jít kousek zpátky po silnici na předchozí zastávku Beuthenfall. Zde se nachází rozcestí pro všechny cesty do pískovcových skal. No a pak už jen po červené a zelené vzhůru na Frienstein. Zhruba posledních 300 m je velmi náročných a do kopce se šplhá po příkrých schodek. Pro běžného turistu však nic namáhavého. Ovšem pro kuřáka … :D. A jsme na vrcholu. Stačí jen přeskákat pár kamenů, protáhnout se po užší římse a ocitneme se na place (Idagrote) s nádherným výhledem do údolí a okolí. Doporučuji však vyrazit časně, abyste se vyhnuli davům turistů, kteří sem za slunného dne proudí. Zde se nachází to pravé místo pro přípravu prvního čaje v přírodě (připravili jsme si starší Liubao z divokých čajovníků v Sheng variantě). Krásné výhledy, čerstvý větřík a příjemný čaj dokáže povzbudit nejednu mysl. Bohužel jsme nikde v okolí nenašli pramen a tak jsme si museli vodu přinést vlastní.

Zpátky je cesta už o poznání jednoduchá a po modré a zelené turistické značce jsme dorazili do Schmilky. Cestou jsme si ještě udělali odbočku na vyhlídku Kleine Bastei s krásným výhledem na údolí řeky Labe. Pak už jen přívozem na druhou stranu na vlak a hurá domů.

Odkaz na mapu s vyznačenou trasou ZDE.

1960′s NL229 Liubao Cha a falešný Liuan

Minulý měsíc (15. 2.) jsme zajeli ke kamarádovi na další degustační odpoledne. Tentokrát jsme jako téma zvolili naše oblíbené čaje Liubao, i když se nám tam vloudil jeden kousek z jiné kategorie.

Začali jsme zlehka čajem od milců 2009 Liubao Xiao Bing Cha. Při úplně první ochutnávce nebyl marný a tak jsme jej chtěli zkusit všichni dohromady. Bohužel při této degustaci měl tendenci do kyselejších tónů. Ne, že by se nedal pít, ale už to prostě nebylo ono. Později mě napadlo, jestli to nemůže být sušším skladováním. Zkusím jej dát do krabice s miskou vodu (jak doporučil Michal), aby zrál při větší vlhkosti. Zkusím za rok napsat zkušenosti ;-).

Při nedávné návštěvě Číny jsme u jednoho prodejce získali vzorek velice zvláštního čaje. Vypadal jako starší Liuan, ale paní rovnou řekla, že je falešný a v obchodě jej má jako raritu (doufám, že jsem pochopil rozhovor správně, byl tlumočen). Vzorek (více jak 10 g) putoval do velkého keramického gaiwanu o objemu cca 200 ml. Čaj opravdu nechutnal jako Liuan, který jsme měli možnost do této doby ochutnat. Velmi se podobal Shu Pu-eru, což by odpovídalo skutečnosti, že v 90. letech se Liuan hodně falšoval právě užitím méně či více kvalitním Shu Pu-erem. Tento čaj byl spíše takovým zpestřením našeho sezení. Přesto jsme byli rádi za jeho ochutnání, protože i falešný výrobek může dosahovat značných kvalit ;-).

Před zlatým hřebem večera přišel na řadu ještě jeden starší čaj. Byl jím čaj 1989 Wuzhou TF Small Dragon Box Liubao. O něm však chci sepsat samostatný příspěvek a tak pro dnešek vynechám jeho popis.

Vrcholem večera byl archivní Liubao 1960′s NL229 Liubao Cha, který byl skladován většinu času v Malajsii, tj. ve velmi vlhkém prostředí. Do Evropy (Londýna) se dostal cca v roce 2013. Údajně díky zmínce v knize Lao Liu Bao Tu (馬來西亞 – 老六堡圖, Fotografie archivních Liu Bao) se jeho cena na trhu raketově zvýšila. Inu je to daň za popularitu čaje.

Dovolím si připomenout již známou poznámka, že se ani v nejmenší nejednalo o řízenou degustaci. Berte prosím tedy tuto ochutnávku jako subjektivní názor na tento čaj při konkrétním způsobu přípravy.

Čaj jsme připravovali v Yixingské konvičce tvaru Shi Piao o objemu cca 150 ml. Na tento objem jsme použili celý 10g vzorek. Jak se sluší pro Liubao, tak konvičku jsme řádně vyhřály vroucí vodou a provedly dva oplachovací nálevy.

Spařené listy jsme zalévali vroucí vodou (nedávno jsem se dozvěděl, že Liubao je třeba zalévat opravdu vroucí vodou pro získání maximálního požitku z čaje). Čas jednotlivých nálevů jsme tentokrát neměřili. Dá se říci, že jsme začali na 20 sekundách a postupně prodlužovali na nějaké 3 minuty u 10. nálevu.

Opět se ukázalo, že dobré Liubao vzniká až několikaletým skladováním. Zprvu je sice čaj nesmělý, ale hned v dalších nálevech o sobě dá znát s plnou parádou. Nejprve nás nabudil svou zajímavou vůni, která ze všeho nejvíce připomínala ořechy doprovázené sladkostí. Další na řadě byla barva nálevu, která si nezadá s těžkými červenými víny – jiskrně temně rudo-hnědá. Celek byl pak završen příjemnou uhlazenou chutí s prvky ořechů (lískové, vlašské až pistáciové), hořké čokolády a to vše velmi rychle přechází do sladkého závěru s dlouhotrvající dochutí. Celek je pak zabalen do těžko popsatelné chuti, která je právě tak typická pro archivní čaje, taková svěží, mentolová až jakoby prachová.

Čaj opět nezklamal a rádi jsme si jej v okruhu přátel vychutnali. Jen více takových čajů :-D.

LEXIKON: Ku Wei (苦味)

Ku Wei [苦味; Kchu-wej] znamená v překladu hořkost a používá se k definování chutě čajů Pu-er. Obecně se rozeznávají tři druhy hořkosti:

  • Přetrvávající hořkost – je velmi dlouhodobá a silná
  • Přecházející do trpkosti – je často spojována s mladými čajovými stromy
  • Přecházející do sladkosti – je charakteristika starých stromů v některých oblastech (Banzhang, Jingmai)

V šálku čaje se všechny tři druhy hořkosti mísí v různých poměrech. Podle toho lze rozeznat různé oblasti, které se liší právě svou mírou trpkosti a přechody ve sladkost/trpkost. Např. se uvádí, že hořkost čaje z  Lao Banzhang se transformuje rychleji než z Lao Man E.

LEXIKON: Xiang Wei (香味)

Xiang Wei [香味; Siang-wej] je výraz používaný v čajové terminologii v souvislosti s vůní (aroma) čaje. Vůní čaje je nepřeberné množství a liší se dle způsobu kdy je vnímáme. Můžeme vnímat vůni suchého listu, napařeného listu, který byl chvíli ponechán ve vyhřátém gaiwanu či konvičce a listu přelitého horkou vodu.

VIDEO: Šestidílný dokument o čaji

Na stránkách čínské státní televize CNTV se před nedávnem objevil šestidílný dokument o čaji. Dokument v každém díle pojednává o čajové kultuře v jednotlivých zemích (Čína, Japonsko, Anglie atd.). Bohužel je k dispozici pouze v čínském jazyce. I přesto si myslím, že stojí za shlédnutí.

VIDEO: A Journey With Liu Bao – A talk by Master Lim Ping Xiang

David Collen publikoval na svém blogu zajímavé video o Liubao. Jedná se o záznam jedné degustace v Kunmingu, které se zúčastnil také pan Lim Ping Xiang. Znalec a obdivovatel čaje Liubao pocházející z Malajsie.

K dispozici mám anglické titulky (již obsažené ve videu), které se pokusím časem přeložit a připojit sem pro angličtinu neovládající čtenáře ;-).

A Journey With Liu Bao – A talk by Master Lim Ping Xiang