Výlet do Doupěte – 2. díl Telč a Liuan ze 40. let

Druhý den našeho pobytu v Doupěti byl naplánován výlet do nedaleké Telče. Vyrazili jsme pěšky po žluté turistické stezce. Mylně jsme se domnívali, že když je to po jedné barvě, nemůžeme sejít s cesty. Opak byl pravdou. Trochu viny však také nesou místní značkaři, kteří trasu již dlouho neobnovili a navíc umístili nevhodně odbočující šipku. Chybu jsme si uvědomili poměrně pozdě a tak jsme zvolili nejkratší cestu, přímo za nosem k turistické stezce.

Telč
Telč

Kolem poledne dorážíme do Telče. Kocháme se zdejším krásným náměstím a přilehlým okolí. Všude spousta svatebčanů, sem tam nějaký turista a hlavně kachny. Ty by pořád Michal jedl. Prý, že ji ty stehýnka dorostou :D. Po prohlídce jsme si dali dobrý oběd a netrpělivě vyčkávali 2. hodinu odpolední. Tou dobou totiž otvírala zdejší vyhlášená čajovna Scivias.

Pět minut pod 2. hodině již sedíme uvnitř čajovny a vybíráme čaje. Já se řídil heslem: ” V čajovně pij co nemáš doma”. Nedávám si tedy čaj, ale matéčko (s karamelem). Michal zvolil zajímavý Sheng Puer a Anička pro změnu ledový čaj. Mé matéčko bylo výtečné a rád jsem si jej nechal zalít ještě jednou. Michal mezitím připravil nespočet nálevů a náramně si čaj pochvaloval. I samotná čajovna byla pěkně a vkusně zařízená, obsluha milá. Pokud budete mít cestu do Telče, zastavte se, určitě to stojí za to.

V podvečer jsme se vydali zpět do Doupěte po oblíbené žluté turistické stezce. Tentokrát nebloudíme a tak kolem sedmé dorážíme do Doupěte. Akorát včas, protože za nedlouho se začal připravovat archivní čaj Liuan ze 40. let 20. století.

Příprava čaje Liuan ze 40. let
Příprava čaje Liuan ze 40. let

Venku bylo příjemné teplé podvečerní počasí a tak jsme se rozhodli čajovat venku. Připravili jsme nezbytné propriety a Petr Novák rozehřál kamínka na vodu. Výborná věcička a vodu vytváří bezvadnou. Dnešní přípravu jsem měl na starosti já osobně. Nejprve čaj dvakrát propláchnu a pak už jdeme na nespočet nálevů. Zprvu byl trochu suchý a hořký na patře, ale s dalšími nálevy se vytrácí a naopak nastupují sladké tóny. Čaj zanechával v ústech velmi dlouhou dochuť, která zprvu zmizela, aby se za okamžik vrátila a zůstala velmi dlouho v ústech. Chuť byla umocněna sílou, kterou čaj po pár nálevech člověka téměř paralyzovala. Všechny pocity s tohoto čaje snad ani nelze poznat. Ve zkratce by se dalo říci, že se jedná o úžasný čaj, který stojí za to si vychutnat. Nejlépe s dobrými přáteli.