Čína: Díl 1 – jak jsme se dostali do Číny

Naše pouť začala ve čtvrtek 20. června v 5 hod. ráno příjezdem na letiště v Ruzyni. Pro člověka, jež letí úplně poprvé, to je velký šok. Velká hala, mnoho lidi a mnoho možnosti kam se vydat. Zkoušíme tedy informace a hle hned je jasno. Přicházíme k přepážce ČSA, kde nám je za chvilku vydána letenka do Amsterodamu (batohy mohou jet až do Hong Kongu).

Vstupujeme tedy do odbavovací haly a hned si nás (údajně) vybírá rám ke kontrole, tj. příslušný pracovník nás osahá a zkontroluje boty. Tedy nevím jestli při tom nepadl, ale když si začal má co chtěl :-). Naštěstí jsme nebyli označeni za teroristy a mohli jit na náš let.

Po zhruba hodince se otevřela brána a my mohli poprvé vejit do letadla. Vše neznámé, nové, ale nakonec jako ve vlaku. Sám si najit místo, uklidit příruční zavazadlo. No asi v těch filmech lhaly, když tam letuška každého zvlášť usazuje :-D. Let do Amsterodamu byl celkem krátký, cca 1 hod. Než jsme vzlétly a dostali občerstvení, už byl čas na přistáni.
V Amsterodamu jsme měli téměř5 hod. na přestup. Tudíž pohoda. V klidu procházíme letiště, dáme si burgr v Burger King (poslední evropské jídlo?) A ve 12 hod. jdeme na celní odbaveni. Tam vysmátý celník říká, kam to bude, a když řeknu Čína, zvedne palec a ještě blběji se usměje. Jdeme dál, až nacházíme naši bránu. No a co člověk nevidí. Letí do Číny a s ním tak 200 číňanů. Kdo by to čekal :-). Odbavení letu proběhlo celkem rychle a všiml jsem si, že s námi obsluha jednala mnohem příjemněji než s Číňany (v Číně tomu bude naopak, ale to předbíhám).

Let trval téměř 10 hod. a tak si asi musíte představit, jaká to byla nuda. Spát se moc nedá, neb je u nás teprve 14 hod. Většina Číňanů to hned zalomila, ale mi ještě koukáme na jakýsi film v angličtině. Do sluchátek sice pouštějí čínskou hudbu, ale co chvíli se zasekává jak starý diskmen. Zkoušíme chvilku spát, a když už konečně zabereme je tu gong a podává se snídaně. No strašně jsem se na ni těšil :-(, ale už jsem byl vzhůru tak jsem to snědl. Pak už byl čas přistáni.

V Pekingu nás překvapil výstup z letadla. Jako ve starých filmech na Ruzyni. Po schůdkách na letištní plochu a počkat na bus. První co nás praštilo do obličeje, bylo vedro a dusno jak v prádelně a to bylo teprve ráno. Bus nás kamsi odvezl a tam jsme se teprve dozvěděli, že terminál je v rekonstrukci a proto takové obstrukce. Pak projit kontrolou pasu, kde nám málem vzali 1 vstupové vízum, protože jsme museli vystoupit z letištního prostoru (i když jsme byli prodejcem letenek ujišťováni, že nám tu nic nehrozí, protože jsme v mezinárodním prostoru letiště). Naštěstí byla pracovnice pozorná a dala nám 48 hod. vstup bez víza. Novinka od loňského roku, tuším. Procházíme tedy dál, kde nás informuji, že tranzit je jinudy než ukazuji cedule. Zmateně pobíháme kolem, žádný pracovník neumí poradit, až nakonec jeden říká, že musíme projit přes celnici. Je to divné, ale je tomu tak. Vcházíme tedy do veřejné části letiště a po chvíli nacházíme směr odlet Hong Kong.

Než se dostaneme k letadlu, je tu obvyklá kontrola. Pasy, tašky, cely člověk atd. Takhle důsledně zkontrolován jsem snad nebyl ani u doktora. Nakonec vše proběhlo, jak mělo, a my sedíme ve správném letadle. To mimochodem z nám neznámých důvodů mělo asi 30 min. zpoždění. Naštěstí to byl poslední let a tak nám bylo téměř jedno, kdy dorazíme. V letadle jsme to vlivem únavy a nespaní regulérně zalomili a půlku letu prospali.

V Hong Kongu už zase známá písnička. Vylézt z letadla, počkat na bus, projit kontrolou a novinka – vyzvednout batohy. Kupodivu se nikde neztratily a my mohli vyjít ven z letiště. Vyměňujeme eura za hong kongske dolary a kupujeme jízdenku na Airport express do Tsing Si [青衣]. Odtud už mnohem levněji metrem až do Lo Wu [羅湖] na přechod do Číny. Systém metra je jednoduchý, přehledný a přestupy dobře značeny. Není se tedy čemu divit, že jsme za 90 min. na místě.

Podle průvodce a rad jdeme za davem až k celnici. Nejprve kontrola ze strany Hong Kongské a potom ze strany Čínské, kde asi už po páté vyplňujeme příletovou kartu. Nevím k čemu jim je, když ji stejně hází do koše. Po průchodu toho všeho nastává další šok. Konec anglickým nápisům a označení latinkou. Nic, jen Čínské znaky. Nádraží také nikde v dohledu. Nejprve vyměňujeme eura a dostavíme par pěkných barevných papírků s Maem. Vylézáme ven a tu si nás hned jeden zkorumpovaný policista zve k sobě, a že nás vezme pán, co stojí vedle, taxíkem. Říkám ne, a že pojedeme vlakem. On to zkouší znovu a já zase své ne. Vzdává to a ukazuje směrem za sebe, ať jdu tedy na ten vlak. Ani neví, že mi prokazuje službu, protože jsem nevěděl, kam dal. Takhle mi krásně ukázal cestu až k odbavovací hale. Po chvilce bloudění a kontrole zavazadel (jak na letišti, rentgen, rám, divně koukající lide) jsme našli pokladní, která pěkně anglicky řekla, kam jedeme a pak kolik to bude stát. Nečekané, ale potěší.

Vlak jel asi za 20 min. a tak nebyl čas se ani leknout a už jsme seděli ve vlaku směr Guangznou východní nádraží [广州东站]. Lístky se prodávají rovnou jako místenky, takže sezení bylo zajištěno. Krásný nový a čistý vlak nás za necelých 90 min. dovezl na východní železniční stanici v Guangzhou.

Zde zase najít metro, drobné a pochopit výdejní automat na jízdenky. Po chvil vše zvládáme a jedem na zastávku poblíž hotelu – zastávka Zhongshanba [中山八]. Vylézáme ven a opět vedro a dusno (všechny dopravní prostředky jsou klimatizované a to i ty nejobyčejnější městské autobusy).

Venku náš překvapí silnice velká asi jako pražská magistrála. Hledáme přechod, který nacházíme, až u druhého vylezu z metra. Přecházíme a pak už pohodlně docházíme k hotelu. Zde obsluha hned pochopí naši rezervaci (jak by ne, když jsme ji měli v čínštině :-). Zaplatíme ubytováni dopředu (ano, zde je to jinak než v Čechách, platí se předem) a hurá na pokoj. Sprcha a vytoužený spánek. Po téměř dvou-denní cestě to bylo vysvobození, které trvalo až do 12 hod. následujícího dne.

2 thoughts on “Čína: Díl 1 – jak jsme se dostali do Číny”

  1. Message: A dál? Zajímalo by mě, co bylo dál – tedy v průběhu dalších Vašich čínských dnů! Doufám, že další stránky cestopisu přibudou! Zdravím Vás! Jiří Hubička

Comments are closed.