Čína: Díl 5 – návštěva vesnice Shi Zhai

Ještě v den příjezdu do Wuzhou [梧州] jsme zašli na autobusové nádraží zjistit, v kolik pojede druhý den (neděle 30. 6.) autobus. Jaké bylo zděšení, když nám paní za přepážkou sdělila, že žádné místo z názvem Wu Bao [五堡] nezná. Ukázali jsme tedy do knihy na mapu, kde by měla ona obec být. V tu chvíli paní věděla. Během krátké doby od vydání knihy byl název obce změněn na Shi Zhai [狮寨]. Vtipné jak si v Číně dokážou komplikovat život. Autobus tedy pojede v 10 hod. dopoledne.

Druhého dne jsme tedy vyrazili před 9. hodinou na autobus. Mysleli jsme, že času je mnoho, ale opak byl pravdou. Na autobusové nádraží jsme přijeli asi 2 minuty před plánovaným odjezdem. Rychle jsme běželi k okénku, kde nám bylo sděleno, že lístky se prodávají přímo u řidiče (¥20). Následoval další zběsilý útěk k autobusu zpestřený rentgenovou kontrolou zavazadel. Naštěstí autobusy nejezdí moc na čas a tak jsme stihli nastoupit. Stejně čekal ještě dalších 5 minut, než konečně vyrazil.

Po cestě autobus nabíral cestující v těch nejzapadlejších koutech. Vtipné bylo, co vše dokázali v autobuse vést – krabice, pytle s rýží, hnojivem a jiným sypkým materiálem. Prostě vše nač si lze jen vzpomenout. Po necelé hodince jsme dorazili na náměstí v Shi Zhai [狮寨]. Ihned jsme se stali terčem pozornosti zdejších lidí. Nám to až tolik nevadilo, alespoň jsme se mohli zeptat na cestu. Bohužel nikdo ve vesnici nevěděl, kde autor knihy našel prastaré čajové stromy.

Zavedli nás alespoň k jedněm starším čajovým stromům, které se ovšem využívají na olej (list i plody byly mnohem větší než u obvyklých čajových stromů). Následně nám byla doporučena návštěva zdejší malé čajové zahrady. Paní jela napřed na skútru a přivedla mladou slečnu s klíči od domu. V domě se na dvoře právě sušila skromná sklizeň letního čaje. Dostali jsme ochutnat čaje z předchozích dnů, který byl poměrně hořký (znak letních sklizní?). Poté jsme se šli podívat na zahradu. Byla poměrně zarostlá a plná štípajícího hmyzu. Sice nevypadal tak úhledně jako z fotografií, ale zato byla 100% ekologická :D. Ona ani trocha toho plevelu ničemu neškodila, alespoň se nevyplavovala cenná úrodná půda. V jedné části zahrady dokonce rostly vzrostlé stromy s krásnými plody pomela.

Cestou zpět nás pozvaly do svého domu na čaj (autobus jel za dlouho). Vtipné bylo pozorovat kontrasty v podobě moderní televize, pračky a téměř rozpadající se dřevěné chatrče, ve které žily. Poté jsme již vyrazili na autobus, který po pár minutách opravdu jel. Na náměstí jsem si ještě před odjezdem všiml prodejny s těmi nejmodernějšími mobilními telefony. Bylo to velice zajímavý pohled, protože obec vypadala jako vytržená z 60. let minulého století. I místní tržnice se zeleninou a možná čerstvým masem byla výživná. Nevím jestli bych si troufnul něco sníst :D.

Cesta zpět proběhla bez problémů a po hodince jízdy autobusem (¥20) a další hodině MHD jsme dorazili na hotel. Večer pak proběhla návštěva čajového obchodu s ochutnávkou zajímavých čajů. Ještě jsme stihli zajít na specialitu, pečenou rýži v kameninovém hrnci. Dobré jídlo, i když sladkého masa v něm bylo až příliš. Následující den jsme se vypravili přímo do srdce Liubaa [ 六堡], ale o tom až v dalším pokračování.