Čína: Díl 9 – Nannuo Shan

 V úterý (9. 7.) večer jsme vyrazili z Kunmingu [昆明] do Xishuangbanny [西双版纳]. Jako dopravní prostředek jsme zvolili automobil (cca ¥200), který je o poznání levnější než autobus. Řidiči aut si tak přivydělávají při převozu nových aut dolů na jih. Cestovali jsme přes noc a tak jsme většinu cesty prospali. Jen hluboko v noci postihla osádku dalšího automobilu nepříjemná věc. Řidič špatně spočetl potřebné množství paliva a tak musela osádka kus cesty tlačit po dálnici pro benzín (mimochodem zde se jezdí na benzín s oktanovým číslem 94).

Nad ránem nás řidič vyhodil u autobusového nádraží v Jinghong [景洪]. Bohužel u toho druhého, který ve městě je. Museli jsme tedy projít skrz město k druhému. Naštěstí jsme měli mnoho času a chůzí potemnělým městem jsme si protáhli ztuhlá těla. Po delším čekání nám kolem 7 hod. jel autobus do Menghai [勐海]. Vlivem únavy a krátkého spánku v minulé noci jsme krátce po odjezdu usnuli a probudil se až těsně před příjezdem do Menghai. Po příjezdu jsme zamířili rovnou do hotelu a celé dopoledne prospali.

Odpoledne jsme si na místním tržišti dali vydatný oběd a poté zamířili do jednoho čajového obchodu. Zde se náš ujal dobrý známý našeho známého :-D. Chvilku jsme poseděli nad šálkem čaje a pak vyrazili do hor. Tedy nejprve jsme odvezli jakéhosi kolegu a vyzvedli jiného a pak už se jelo do Nannuo Shan [南糯山]. První zastávka byla u jedné rodiny v podhůří, které zrovna slavila. Zrazovali nás od výletu, že je deštivo a ať raději pijeme s nimi. Zdvořile jsme odmítli a po chvilce posezení v bambusovém domečku nad šálkem čaje, jsme konečně vyrazili vzhůru do vesnice Banpo Zhai [半坡寨].

Na poprvé jsme dojeli do špatné vesnice. Sice do Banpo, ale Xinzhai [新寨] což je označení pro novou vesnici. Ještě několikrát jsme špatně odbočili, než se nám konečně podařilo dorazit ke správnému domu s domluveným průvodcem (nutno podotknout, že vše zajišťoval kolega, bez kterého bychom se sem asi nikdy nedostali, a za to mu patří velký dík). Zde nám byl zapůjčen deštník a spolu s asi dalšími pěti lidmi jsme se šli podívat na čajového krále (500 let starý čajový strom). Cestou jsme procházeli nádhernými čajovými zahradami umístěných přímo v lese. Nádherné scenérie byly doplněny o chuchvalce mlhy, které se převalovali přes vrcholky hor. Byly jsme totiž v nadmořské výšce přes 1700 m n.m. Tedy nejvýše ve svém životě, nepočítám-li let letadlem :-D.

Po zhruba čtvrthodinové pohodové procházce jsme dorazili k majestátnímu čajovému stromu. Ten se hrdě vyčníval nad malou roklí a všem stromům v okolí ukazoval kdo je tu pánem. Malý kousek od stromu byla bambusová chýše, kam se někteří členové výpravy uchýlili k odpočinku. Nejvíc mě fascinoval jeden Číňan, který jedním telefonem volal a druhým fotil strom. Velice zajímavá podívaná.

Po návratu jsme poděkovali za provedení, vrátili deštníky a vydali se zpět do Menghai. V Menghai jsme dostali pozvánku na večeři a rádi jsme ji přijali. Chvilku po usednutí začaly servírky nosit na stůj nejrůznější pochutiny. Každý si nabíral dle chuti. Pro mě byla většina jídel příliš pálivá, ale ostatní si pochutnali. Dokonce na mě vyšla nějaká nepálivá zelenina a tak jsem zaplnil žaludek i já. K jídlu se podávalo místní pivo, které mělo pouze 8° a tak nebyl problém vypít více kousků ;-). Jedním z hostitelů jsem byl dokonce označen jako piják „numer one“ :-D. Na přítelkyni se dokonce naučil pár českých slov pro povzbuzení k pití a to ve znění: „Dívko, pít pivo“. V jeho podání a s trochou alkoholu v krvi to byla zábava na dlouhé chvíle.

Gastronomické okénko

V Číně mají zvláštní způsob pití piva. Nejen, že pijí jen slabé kousky (viz zmíněné 8° pivo), ale především jej pijí z malých 1 dcl skleniček. Obsah se musí vypít na ex. Ve spojení s přiťukáváním ke každé příležitosti a malou výdrží Číňanů v pití alkoholu, jsou brzy všichni v dobré náladě a brzy i na mol.

Následujícího dne (čtvrtel 11. 7.) jsme odpoledne vyrazili na autobusové nádraží. Zde jsme nasedli do autobusu, který nás dovezl do podhůří Jingmai Shan [景迈山]. O tom však až v dalším pokračování.

Čína: Díl 8 – Kunming

Po příjezdu do Kunmingu jsme zamířili nejprve do Hostelu (Kunming Cloudland International Youth Hostel). Byla to naše první zkušenost s tímto typem ubytování a tak jsme nevěděli, do čeho jdeme. Spaní ve společné noclehárně není úplně ono, ale zase cena ¥40 na osobu je víc než příznivá. Naštěstí naši spolunocležníci nebyli příliš hlasití.

Poté co jsme se zotavili z dlouhé cesty, jsme se vydali na průzkum města. Cestou do McDonalds jsme bloudili tak dlouho, až jsme dorazili k obřímu obchodnímu komplexu v centru města. McDonalds jsme však nenašli a tak jsme pojedli alespoň něco málo placek z obchodu u muslimů. Teprve až na hostelu jsme zjistili, jak moc jsme byli blízko :). Ono řídit se jen mapou v mobilu nebyl dobrý nápad. Navíc když z nepochopitelných důvodů má google maps celou Čínu o kus posunutou (satelitní ne, ale ta je zase příliš datově náročná a méně přehledná).

Při druhém výletě jsme vzali na pomoc mapku, která byla volně k dispozici v hostelu. První zajímavost nejblíže hostelu byl trh s květinami a ptáky [昆明花鸟市场; Kunming Huaniao Shichang] (navíc právě u onoho hledaného McDonaldu). Vydali jsme se tedy podle mapy a za necelou čtvrt hodinu jsme byli na místě. Zdejší tržiště nabízí nejrůznější druhy zboží. Krom zmíněných ptáků a jiného zvířectva je zde možno nakoupit suvenýry i věci denní potřeby. Prostě vše nač si lze jen vzpomenout. Jedinou nevýhodou je, že nikdo neuvádí ceny zboží a často se stává, že cizincům ceny nadhodnotí. Bylo nám doporučeno smlouvat, ale často jsme se setkali s neochotou jakkoliv cenu snížit. Tak nevím, jestli to bylo špatnou domluvou nebo smlouvání už dávno neplatí. Kdo ví.

V sobotu jsme se vydali do nedalekého parku Cuihu [翠湖公园]. Zdejší park skýtá mnoho zákoutí pro chvíle klidu a rozjímání. Na hlavních cestách bylo tedy velmi rušno, ale vždy se našlo místečko, kde nikdo nebyl. V době, kdy jsme se zde naházeli, právě kvetli lotosy. Krásné růžové a žluté květy zdobily velkou část plochy jezera v parku. Při procházení parku jsme se ani nevím jak, dostali do malého bambusária v jihozápadní části parku. K vidění je zde několik druhů čínských bambusů, mezi kterými doslova vyčníval obří kus největšího druhu bambusu v Číně (Dendrocalamus giganteus). Stvoly jsou tak široké, že jsem je nedokázal obejmout ani oběma rukama. Na výšku měl také úctyhodných 20 m.

Když jsme se už dosyta nabažili parku, vyrazili jsme po ulici Yuantong [圆通寺] k chrámu Yuantong [圆通寺]. Vlivem výstavby metra byla část silnice ohrazena a my si tak nevšimli, že jsme chrám přešli. Vynořili jsme se až u ZOO, kde jsme se podle mapy zorientovali. Osud tomu asi chtěl, že jsme cestou ještě jednou zabloudili. Těsně před vstupní branou jsme odbočili na parkoviště, které je umístěno podél chrámu. Chrám jsme tedy už viděli, ale vstup ne a ne najít. Na potřetí se nám tedy už podařilo najít vstupní bránu a po zakoupení vstupenek (¥6) jsme konečně vstoupili dovnitř. Chrám je pěkně opraven, čistý a udržovaný. Při prohlídce jsme dokonce narazili na místnost, kde se modlili mniši i běžní věřící. Cestou zpět nás přepadla průtrž mračen, která nás zahnala pod převis střechy jednoho z chrámu.

Po dešti jsme se vydali zpět do hostelu. Nejprve jsme si chtěli dát něco k jídlu v centru, ale přihnala se další přeháňka. Zapadli jsme tedy do prvního bistra se schovat. Šikovně jsme si vybrali to, kde bylo obrázkové menu. Stačí tak jen ukázat na obrázek a jídlo je za chvilku na stole. Vtipné bylo, že paní domácí připravovala jídlo na další den přímo vedle nás v prostorách jídelny. No jiný kraj jiný mrav. Poté jsme již hodně vyčerpání dorazili na hostel, kde jsme ještě chvilku poseděli na terase a pak šli spát.

Pro pobavení

U hostelu se nám stala taková úsměvná příhoda s prodavačkou z místního obchůdku. Chtěl jsem si koupit pivo, ale neviděl jsem jej. Automaticky jsem se zeptal česky: “Máte pivo?”. Paní hned přiskočila a říkala: “Pi-to?”. Já, že ano a myslel jsem, že jsem ji naučil česky. Opak byl pravdou. v čínštině se totiž  pivo řekne právě Pijiu [啤酒] v české transkripci Pchi-ťio :D.

V pondělí jsme se vypravili se známým a jeho přáteli, kteří zde studují, do bambusového chrámu Qiongzhu [筇竹寺]. Nejprve jsme se vydali běžnou hromadnou dopravou, abychom na konečné přestoupili na “příměstský autobus”, který jel jedině tehdy, když byl zcela zaplněn. Naštěstí to netrvalo dlouho a my po chvilce dorazili před hlavní bránu chrámu (vstup ¥10).

Uvnitř chrámu je výborná restaurace kde podávají snad nejlepší nudle v celém Kunmingu. Citelně pálivé (také jsme řekli méně chilli ;) s výborným hedvábným tofu na povrchu. Prostě pochoutka. Po naplnění žaludků jsme vyrazili na obhlídku chrámu. Prohlédli si zákoutí, udělali pár fotek a nakonec jsme na nejhornější terase zasedli ke kamennému stolu. Zde jsme si udělali pár výborných čajů a k tomu přikusovali čínské chuťovky. Bylo to také pěkně strávené odpoledne před následujícím výletem do Xishuangbanny [西双版纳].

Předposlední den pobytu v Kunmingu (po návratu z Xishuangbanny) jsme stihli ještě zajít na jedinou Yunnanskou specialitu. Tou specialitou byly nudle nošené přes most [过桥米线; Guoqiao Mixian]. Jedná se o velkou mísu opravdu horkého vývaru, do kterého se vloží nudle a spousta dalších pochutin donesených separátně na talířcích. Nejedná se o nic extra zajímavého, ale nasytí a člověk si i pochutná.

Poslední den pobytu nebyl vlastně ani den, protože jsme už dopoledne zamířili na letišti. Nejprve jsme se doplahočili na Airport-bus, který byl sice kousek od hostelu, ale naše těžká zavazadla nám dala hodně zabrat. V autobuse byla nepříjemná etuda s jízdenkami. My mysleli, že se prodávají v autobuse, ale opak byl pravdou. Stevardka nám chtěla zkontrolovat lístky, ale nedokázala nám vysvětlit, že se nekupují u ní. Až paní sedící vedle posunky ukázala do nedaleké kanceláře, kam jsem rychle zaběhl a už bylo vše OK.

Po příjezdu na letiště jsme na tabuli marně hledali náš let (¥1475 / osoba). Na informacích nás nasměrovali ke správné přepážce, kde jsme nakonec zjistili, že odlet byl o hodinu posunut (zajímavé jak se za týden můžou věci změnit). I let byl o téměř hodinu posunut a tak jsme dorazili do Pekingu s téměř dvouhodinovým zpožděním oproti předpokladu. Ještě, že jsme si vybrali let s rozumnou dobou příletu a tak nás ani tento pozdní přílet nerozhodil.

A co se dělo v Pekingu? To bude téma některého z dalších pokračování. Nejprve však pojedeme do Xishuangbanny za čajovníky a slavnými Pu’erovými horami.