Čína: Díl 9 – Nannuo Shan

 V úterý (9. 7.) večer jsme vyrazili z Kunmingu [昆明] do Xishuangbanny [西双版纳]. Jako dopravní prostředek jsme zvolili automobil (cca ¥200), který je o poznání levnější než autobus. Řidiči aut si tak přivydělávají při převozu nových aut dolů na jih. Cestovali jsme přes noc a tak jsme většinu cesty prospali. Jen hluboko v noci postihla osádku dalšího automobilu nepříjemná věc. Řidič špatně spočetl potřebné množství paliva a tak musela osádka kus cesty tlačit po dálnici pro benzín (mimochodem zde se jezdí na benzín s oktanovým číslem 94).

Nad ránem nás řidič vyhodil u autobusového nádraží v Jinghong [景洪]. Bohužel u toho druhého, který ve městě je. Museli jsme tedy projít skrz město k druhému. Naštěstí jsme měli mnoho času a chůzí potemnělým městem jsme si protáhli ztuhlá těla. Po delším čekání nám kolem 7 hod. jel autobus do Menghai [勐海]. Vlivem únavy a krátkého spánku v minulé noci jsme krátce po odjezdu usnuli a probudil se až těsně před příjezdem do Menghai. Po příjezdu jsme zamířili rovnou do hotelu a celé dopoledne prospali.

Odpoledne jsme si na místním tržišti dali vydatný oběd a poté zamířili do jednoho čajového obchodu. Zde se náš ujal dobrý známý našeho známého :-D. Chvilku jsme poseděli nad šálkem čaje a pak vyrazili do hor. Tedy nejprve jsme odvezli jakéhosi kolegu a vyzvedli jiného a pak už se jelo do Nannuo Shan [南糯山]. První zastávka byla u jedné rodiny v podhůří, které zrovna slavila. Zrazovali nás od výletu, že je deštivo a ať raději pijeme s nimi. Zdvořile jsme odmítli a po chvilce posezení v bambusovém domečku nad šálkem čaje, jsme konečně vyrazili vzhůru do vesnice Banpo Zhai [半坡寨].

Na poprvé jsme dojeli do špatné vesnice. Sice do Banpo, ale Xinzhai [新寨] což je označení pro novou vesnici. Ještě několikrát jsme špatně odbočili, než se nám konečně podařilo dorazit ke správnému domu s domluveným průvodcem (nutno podotknout, že vše zajišťoval kolega, bez kterého bychom se sem asi nikdy nedostali, a za to mu patří velký dík). Zde nám byl zapůjčen deštník a spolu s asi dalšími pěti lidmi jsme se šli podívat na čajového krále (500 let starý čajový strom). Cestou jsme procházeli nádhernými čajovými zahradami umístěných přímo v lese. Nádherné scenérie byly doplněny o chuchvalce mlhy, které se převalovali přes vrcholky hor. Byly jsme totiž v nadmořské výšce přes 1700 m n.m. Tedy nejvýše ve svém životě, nepočítám-li let letadlem :-D.

Po zhruba čtvrthodinové pohodové procházce jsme dorazili k majestátnímu čajovému stromu. Ten se hrdě vyčníval nad malou roklí a všem stromům v okolí ukazoval kdo je tu pánem. Malý kousek od stromu byla bambusová chýše, kam se někteří členové výpravy uchýlili k odpočinku. Nejvíc mě fascinoval jeden Číňan, který jedním telefonem volal a druhým fotil strom. Velice zajímavá podívaná.

Po návratu jsme poděkovali za provedení, vrátili deštníky a vydali se zpět do Menghai. V Menghai jsme dostali pozvánku na večeři a rádi jsme ji přijali. Chvilku po usednutí začaly servírky nosit na stůj nejrůznější pochutiny. Každý si nabíral dle chuti. Pro mě byla většina jídel příliš pálivá, ale ostatní si pochutnali. Dokonce na mě vyšla nějaká nepálivá zelenina a tak jsem zaplnil žaludek i já. K jídlu se podávalo místní pivo, které mělo pouze 8° a tak nebyl problém vypít více kousků ;-). Jedním z hostitelů jsem byl dokonce označen jako piják „numer one“ :-D. Na přítelkyni se dokonce naučil pár českých slov pro povzbuzení k pití a to ve znění: „Dívko, pít pivo“. V jeho podání a s trochou alkoholu v krvi to byla zábava na dlouhé chvíle.

Gastronomické okénko

V Číně mají zvláštní způsob pití piva. Nejen, že pijí jen slabé kousky (viz zmíněné 8° pivo), ale především jej pijí z malých 1 dcl skleniček. Obsah se musí vypít na ex. Ve spojení s přiťukáváním ke každé příležitosti a malou výdrží Číňanů v pití alkoholu, jsou brzy všichni v dobré náladě a brzy i na mol.

Následujícího dne (čtvrtel 11. 7.) jsme odpoledne vyrazili na autobusové nádraží. Zde jsme nasedli do autobusu, který nás dovezl do podhůří Jingmai Shan [景迈山]. O tom však až v dalším pokračování.