Čína: Díl 10 – Jingmai Shan

Ve čtvrtek 11. 7. po poledni jsme vyrazili autobusem směr Jingmai Da Zhai [景迈大寨] v Jingmai Shan [景迈山]. Hned na začátku cesty jsme byli svědky neobvyklé akce: tankování vody do barelu za sedadlem řidiče. Během cesty doplňoval ještě třikrát. Odvodili jsme z toho, že buď v Číně už vynalezli autobus na vodu, nebo jsme jeli kropicím vozem :D.

Po zhruba dvouhodinové cestě jsme si nechali zastavit na křižovatce před Huimin Xiang [慧民乡] u odbočky na Jingmai Shan. Zde jsme čekali na autobus, který měl jet kolem čtvrté odpolední. Jedna rodinka nás však vzala autem a tak jsme čekat nemuseli. Po zhruba půlhodinové drncavé cestě jsme dorazili do vesnice. Ubytování proběhlo bez problémů a mohli jsme vyrazit na prohlídku okolí.

Pro podvečerní procházku jsme si vybrali nedalekou oblast Daping Zhang [大平掌] kde rostou čajové stromy volně v lese. Pěkná oblast se spoustou starých čajových stromů, které jsou krásně zasazeny mezi vzrostlé stromy. Život zde bují a na každém kroku je vidět nějaký hmyz nebo rostlinka. Zhruba v polovině procházky nás přepadl déšť a tak jsme využili jeden ze zdejších přístřešků (sloužící místním jako úkryt před nepříznivým počasím). Cestou zpět se začalo rychle stmívat (jako ostatně všude v jižní Číně) a tak jsme dorazili na hotel téměř za tmy.

Následující den jsme vyrazili na celodenní procházku po zdejším okolí. Jako první jsme zvolili nedalekou vesnici Nuogan Laozhai [懦干老寨], kterou obývá etnikum Bulangů. Po necelé hodince jsme dorazili ke krásné vesnici, která si stále drží svůj historický ráz. Krásné dřevěné stavby s typickými šindelovými střechami jsou vskutku nádherné. Dokonce se zde nachází i malý chrám, u kterého asi mají úly s policejními divokými včelami :D. Když jsme si totiž chrám prohlíželi, stále na nás nalétávaly a nedaly pokoj, dokud jsme neodešli.

Po prohlídce vesnice jsme přemýšleli, co budeme dělat dál. Bylo ještě brzo vrátit se do hotelu a tak jsme vyrazili na procházku do dalších oblastí zdejšího kraje. Celou cestu jsme šli po cestě vyskládané s oblých kamenů kladených na výšku, které jsou pro zhýčkané evropské kotníky trochu moc. Po celodenním chození jsem toho měl pak už plný zuby. Během tohoto výletu jsme prošli kolem nespočetných čajových zahrad a dokonce jsme zahlédli i jednu malou továrničku na zpracování čaje. Došli jsme až do vesnice Mangjing [芒京] (odsud pocházela rodinka, která nás předchozí den svezla). Zde jsme si v jednom chrámu krátce odpočinuli a poté vydali na cestu zpět. Cestou nás provázeli asi tři psi, kteří postupně odcházeli zpět. Jeden to však vydržel skoro do půli cesty, ale pak se někam ztratil. Po návratu jsme si ještě nafotili místní atrakci v podobě schodů, kudy šlapali nosiči čaje s nákladem na trh. Pak už jsem vyčerpáním padl na postel a spal celou noc.

V sobotu jsme kolem poledne vyrazili na autobus, který nás odvezl do města Lancang [澜沧]. Oproti cestě z Liubao jsme měli štěstí a pár sedadel na nás vybylo. Byli jsme sice zaskládáni krabicemi s čajem, ale seděli jsme. Cesta uběhla poměrně rychle a to i díky krásným a neznámým výhledům do okolí. V Lancangu jsme měli několik hodin čas, než nám jel lehátkový autobus. Zašli jsme do města na nějaké jídlo (čínská obdoba KFC) a do místního obchodu. Na nádraží se nám povedlo vyměnit lístky na dřívější autobus a tak jsme vyrazili dřív. Autobus byl opravdu překvapením. Po stranách a uprostřed byly nainstalovány palandy na spaní a u vchodu nás hosteska nemilosrdně donutila zout. Měli jsme štěstí a žádného smraďocha jsme sebou nevezli :D. Cesta proběhla bez komplikací, jen někdy večer jsme měli zastávku na výměnu kola. Nevím sice, co s ním bylo, ale oprava byla blesková skoro jako u F1 :D.

Nad ránem druhého dne jsme dorazili do Kunmingu. Zašli ještě na jídlo a pokec ke známému a v pondělí jsme odletěli do Pekingu (viz 8. díl).