Category Archives: Zamyšlení

Co pro mě znamená čaj Hei Cha

Do České republiky se pomaličku dostává více a více čajů pod souhrnným označením Hei Cha (黑茶 – hēi chá; “černý” nebo “tmavý” čaj). Rád bych v tomto článku nastínil, co pro mne tento druh čaje znamená, a které čaje takto budu nadále v obchodě označovat.

V prvé řadě je nutno upozornit, že ani v samotné Číně není jednoznačný názor na to co Hei Cha přesně je. Existuje spousta odborníků, která tvrdí, že je to jen jeden jediný čaj z určité oblasti. U těchto “odborníků” však člověk nemá jistotu, zdali to nedělají čistě z komerčních důvodů. Dle dostupných zdrojů, které jsem měl možnost prostudovat, se kloním spíše k liberálnímu postoji. Je jím myšlenka, že za čaj typu Hei Cha označujeme takové čaje, které prošli nějakým postprodukčním stupněm zpracování (fermentace) a de facto tak došlo ke ztmavnutí (zčernání) čajových lístků.

Můžeme se tak setkat s tmavými čaji z provincie Guangxi (Liu Bao), Anhui (Liu An), Hunan (Fuzhuan s ušlechtilou plísní, Liang Cha apod.), Hubei (“zelené” Zhuan Cha) a Sichuan (Ya’an Kang Zhuan – tibetský čaj). Též by do této kategorie měli patřit čaje typu Pu’Er (provincie Yunnan) a to jak v Shu tak i v Sheng verzi. U tohoto čaje je však kategorizace poněkud složitější a jsou jisté tlaky (komerční?) o vyčlenění těchto čajů do samostatné skupiny. Nevím, zdali to je z důvodu upřednostnění čajů nad ostatními, nebo odlišným chápáním zdejších odborníků/mistrů. Já osobně bych i Pu’Er zařadil mezi Hei Cha.

Tolik mé názory k čajům typu Hei Cha. Pochopitelně netvrdím, že se jedná o jakousi doktrínu, ale čistě můj subjektivní názor, kterým se chci při označování čajů řídit. Máte-li někdo jiný názor, nebo chcete-li někdo s myšlenkami polemizovat, může se vyjádřit v diskuzi pod tímto článkem.

PS: V některém z dalších příspěvků se pokusím o bližší seznámení s výše jmenovanými čaji.

Dvakrát propocený čaj

Název příspěvku je lehká nadsázka a de facto vyjadřuje, kolikrát se lidé propotili při jeho přípravě a dopravě. Nejprve pěkně popořadě jak se vše stalo.

Od mého dodavatele jsem v průběhu jara (po festivalu Qing Ming) vybral zelené čaje, které bych rád zařadil do nabídky. Slovo dalo slovo a čaj byl po pár dnech na cestě z Číny. Zde bohužel končí poetická část cesty čaje a začíná strastiplná cesta k balíkům s čaji.

Čaje se s Číny do České republiky dostaly ani ne za týden. Uloženy byly v dočasném celním skladě České pošty a čekaly na vyřízení. Od 1. dubna totiž platí nový zákon, který v podstatě zadrží 90% zásilek a to je důvod, který si Česká pošta našla k tomu, aby nemusela pracovat. Po dvou týdnech čekání jsem tedy začal jednat. Emailem a následně telefonicky jsem se snažil zjistit co se děje. Na emaily neodpovídali a telefon byl věčně obsazený. Nezbylo nic jiného než se vydat do matičky Prahy a vyřídit vše osobně.

Na poštu jsem dorazil brzo ráno a hned začalo kolečko jako ve známém animovaném filmu Asterix (označení úřadu jako Dům kde se zatmívá mozek). V poklidu přijdu k okénku s tím, že tam už několik týdnů „visí“ má zásilka, a že jsem si ji přišel proclít. Paní mě odbyla s tím, že musím mít lejstro, jinak nic nebude. Nenechal jsem se odbýt a vyzval jsem znovu, aby se podívala do počítače. Otráveně tedy sedla a koukala, ale nic nevykoukala. Jen mě odkázala na ředitele pobočky, ať si stěžuji u něho. Vyrazil jsem tedy do 2. patra a v neoznačených dveřích našel vedoucího. Měl však poradu a tak jsem musel čekat. Během té čtvrthodinky jsem si udělal dokonalý přehled o tom domě hrůzy. Prošla dvojice celníků, která se v hovoru nepřímo povyšovala nad místní pracovníky pošty ve smyslu, že jsou to úplní blbci a vše dělají špatně. Toť asi první překážka, která brání rychlému proclení. Dále jsem zaslechl pracovníky pošty, kteří hodnotili emaily zaslané do jejich schránek. Nepřímo naznačili, že tam nejsou od toho, aby doklady od balíku předávali kompetentním deklarantům. Tak zde máme druhou překážku.

Konečně porada skončila a já si mohl jít domáhat svých práv. Vedoucí neměl čas a tak se mě ujala jeho asistentka. Musím říci, že to je asi jediná osoba v celém domě, která ke mně byla slušná a ochotna pomoci. Našla potřebné doklady a ještě poradila co a jak.

Pak už šlo proclení kupodivu rychle a po pár drobnostech byly balíky procleny. Jediné co mě překvapilo, byl poplatek 96 Kč (za jeden balík) České poště za proclení. To mě celkem zarazilo, protože krom roztřídění balíků (bláhově jsem si myslel, že je to součást ceny poštovného) s balíky nic neudělali a vše jsem provedl sám. Česká pošta ovšem poplatek nazývá vznešeněji, ale de facto je to dle mého názoru „výpalné“.

Konečně jsem tedy dorazil na výdej a čekal na balíky. Pán jej nemohl najít (zvláštní u logistické firmy, která by v tom měla mít pořádek). Poté jsem zahlédl, že uprostřed skladu se usídlil štáb TV Nova, který točil reportáž Proč trvá tak dlouho balíky proclít. No proč asi, když zaberete jedinou přístupovou cestu sklad – zákazník :(.

Nakonec jsem na poště strávil čas od osmi do půl dvanácté a během té doby se barák proměnil v dobře vytápěný skleník, který zapříčinil pocení nejen mě, ale všech kdo tam byli. Já vzal oba patnácti-kilové balíky do náruče a hurá do tramvaje, metra a vlaku. Připadal jsem si jak nějaký čínský obchodníček, který se řítí přeplněným autobusem vstříc lepším zítřkům (nadsázka).

Vše tedy dobře dopadlo a čaje se tak dostali na obchod resp. k zákazníkům domu. Při jeho zpracování se zpotil nejeden rolník v Číně a při jeho distribuci se zpotil jeden bezvýznamný český obchodníček.